Baul Singers

Šestice autentických mistrovských hráčů a zpěváků jedné z bezesporu nejvíc fascinujících hudebních kultur lidstva, zapsané na kulturní seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Baulové nejsou vzácní: v Bengálsku, historickém území ležícím mezi Bangladéší a indickým Západním Bengálskem, na ně narazíte na každém kroku. Oblečení v typickém pestrobarevném oděvu a mluvící vlastním dialektem, zpívají a hrají své písně za doprovodu nástroje ektara, eufemisticky řečeno, jednostrunné loutny, zatímco „mandolína“ dotara má struny čtyři. Khamak je buben, z něhož rytmickým způsobem vytahujete provázek, a tím docilujete zvuku, „jako když si krkne opice, která zrovna snědla žábu“. Harmonium, bambusové flétny, buben dhol nebo činelky vám pak přijdou jako docela obyčejné nástroje. Zcela zásadní pro baulské písně zůstává poezie a její hluboké a univerzální poselství přesahující hinduistická, budhistická a muslimská dogmata: Baulové se totiž odmítají identifikovat s jakýmkoliv organizovaným náboženstvím, stavět chrámy a uctívat božstva, mají proto blízko k súfijským mystikům. Věří, že bůh přebývá v těle, a proto je každému na dosah, a spojit se s ním a dosáhnout duchovního osvobození lze mnoha způsoby: písněmi, extatickou hudbou, tajemnými rituály a cvičením. A pokud jde o vysvětlení, co znamená Baul, tak vězte, že šílený, posedlý nebo zasažený posvátným požehnáním.