Alena Wagnerová

Česko-německá spisovatelka a publicistka.

Od roku 1969 žije v Saarbrückenu a Praze a pracuje jako spisovatelka, překladatelka a vydavatelka. Byla členkou představenstva Nadace Heinricha Bölla a německé Ženské rady. Je také členkou Německé sociologické společnosti, sekce pro ženský výzkum. Kromě toho je členkou centra Orální historie Saarbrücken-Praha a Mezinárodního PEN klubu. Proslavila se publikací o baronce Sidonii Nádherné. Podává v ní živý obraz velkorysé a samostatné ženy, která byla do té viděna jen jako múza slavných mužů. „Poprvé jsem o ní slyšela od literární vědkyně Růženy Grebeníčkové, která mne vůbec mnohému naučila. Druhým signálem byla studie Jaromíra Loužila, vyšla v roce 1992 v Halle, s výňatky z dopisů Sidonie Nádherné Václavu Wagnerovi v období ohrožení zámku ve Vrchotových Janovicích za druhé světové války. Tam se mi najednou vyjevila v úplně novém světle. Ne už jako ta apartní femme fatale s velkými klobouky a dlouhými šňůrami perel, ale jako bojující žena a pisatelka dopisů, prostých formou, ale hlubokých obsahem. Takové jsou i její zachované dopisy Rilkovi,“ vysvětluje Alena Wagnerová. Další mimořádnou osobností, kterou se rozhodla literárně osvobodit od klišé, která se o ní ve společnosti tradují, je Milena Jesenská. „Velice důležité pro mne byly její reportáže ze Sudet, které představují jeden z vrcholů moderní české žurnalistiky. V roce 1938 jako jediná z českých novinářů objížděla pohraničí a pro Peroutkovu Přítomnost referovala o tamní situaci – pravdivě, angažovaně a kriticky. V její biografii jsem se snažila zbavit ji nánosu starých klepů, osvobodit ji od mýtu Kafkovy přítelkyně Mileny, jak to zafixovalo první vydání Kafkových Dopisů Mileně, kde Willy Haas popisuje její krásný krok, ale ani se nezmíní o tom, že byla novinářkou a zemřela v koncentračním táboře,“ upřesňuje Alena Wagnerová. K jejím dalším knižním počinům patří publikace o rodině Franze Kafky, cestě Jiřího Weila do Alsaska či dva svazky rozhovorů s Němci a Čechy ze Sudet.